Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BLUT AUS NORD jsou dlouhodobě plodným fenoménem. Některé jejich desky mohou posluchači vzájemně splývat, ale vždy si zasloužili ocenění svých kvalit a originality, a to nejen s ohledem na to, že BLUT AUS NORD jsou zcela nezaměnitelní. Jenže v posledních letech mi pořád vrtalo hlavou, že by to chtělo nějaký zásadnější impuls směrem k posunu celkového vyznění BLUT AUS NORD. A ten přišel na splitku "Codex Obscura Nomina", které si BLUT AUS NORD střihli napůl s ÆVANGELIST. Těžký temný rytmický pulzující podmanivý industriál s utlumenými kytarami a se zachovanou svébytnou melodikou, kdy se např. při "Infra-Voices Ensemble" před očima míhají obrazy z diskotéky v Sionu zachycené v "Matrix Reloaded".
Následující řadovka "Deus Salutis Mae" byla proto díky návratu k jejich typickému vyznění (v případě BLUT AUS NORD ovšem v obrovských uvozovkách) relativním zklamáním. Pak se ovšem zjevily zprávy o chystaném albu projektu Vindsvala a W.D. Felda nazvaném YERUŠELEM a modří už jsme tušili, co asi čekat.
Bohužel "The Sublime" se rozjíždí velmi zvolna až ospale, je rozevlátější, vzdušnější a chtělo by se říct i veselejší než vzpomínané splitko, i když totožnost původců je evidentní. První půlka "The Sublime" taktéž často evokuje klidnější pasáže sedmičkového triptychu (hlavně "Cosmosophy") BLUT AUS NORD.
Pořádná dávka energie začně z desky prýštit díky prudce vyhřeznuvšímu chytlavému godfleshovskému riffu až od páté "Joyless" a následující "Triiiunity", která vytáhne nahoru basu, jež pak dominuje až do konce.
"The Sublime" tedy uvozuje formální rozdělení tvorby jmenované tvůrčí dvojice, kdy nálepkou YERUŠELEM bude opatřována muzika, která je oproti BLUT AUS NORD více "shoegazing industrial" s výraznými nosnými beaty, potlačenými vokály, trance feelingem a s přiznaným odkazem na dílo pionýra Broadricka. Ovšem těch styčných prvků se mezi oběma značkami patrně bude nacházet stále plno. Pokud tedy jmenované kreativní duo shledá linku YERUŠELEM životaschopnou, k čemuž směřuje informace, že nová deska se začne chystat v září tohoto roku.
Škoda toho rozbehu nahrávky. Myslím že keby vynechajú začiatok albumu a druhú polovicu strihnú na splitku spolu s Godflesh bolo by to lepšie. Ale zvedavý som na pokračovanie (teda ak dáke bude).
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!